Po stopách ostravického pivovarnictví
Příběh Bohuše Lokny
Každý má rád příběhy… příběhy pravdivé nebo smyšlené… příběhy plné zajímavých postav a životních osudů… A Beskydský pivovárek takový svůj příběh má… příběh pravdivý – snad… příběh smyšlený – možná… ale určitě je to příběh jedinečný… Příběh o začátcích ostravického pivovarnictví…
Kapitola 1 – Bohuš Lokna v Ostravici
Za neoficiálního zakladatele ostravického pivovarnictví je považován Bohuš Lokna. Kým byl, kde se na Ostravici vzal, kdo jej v pivovarnictví podporoval, proč a jak…? Mnoho otázek, na které se snažíme vypátrat alespoň nějaké odpovědi, abychom mohli postavu Bohuše Lokny a jeho pivovarnické umění opět přivést do povědomí lidí.
Pojďme se tedy vydat po stopách Bohuše Lokny, ostravického pivovarníka.
Kapitola 2 – Ignác Wasserfeld
Vraťme se do časů dávných, kdy na Ostravici fungovala trestanecká lesní farma, do které byl roku 1717 převezen čerstvě zatčený lapka Bohuš Lokna z Postřelmova a Bludova.
K této lesní farmě neodmyslitelně patří postava bachaře – drába Ignáce Wasserfelda. Dráb byl na farmu převelen z frýdeckého panství, kde pracoval jako robotový dozorce kvůli alkoholismu a špatné pracovní morálce. Wasserfeld chodil opilý už na ranní směny a často nebyl ani schopen důtkami strefit líného nevolníka, takže z jistého úhlu pohledu jeho aktivity připomínaly nepřístojné sebemrskačství.
S uvězněným Loknou se spřátelil poměrně brzy, zejména pro jeho pivovarnické schopnosti, které vězeň více než rok dolaďoval na hamru uhlíře Matěje Šediny.
Kapitola 3 – Matěj Šedina
U uhlíře Šediny na Mladých Hamrech (dnes Staré Hamry) se ukrýval lapka Lokna před zákonem téměř rok. Během této doby se stala uhlířova dílna jednou velkou varnou.
Pečlivě udržovaný oheň nikdy nevyhasl a později se sám uhlíř Šedina vykašlal na nerentabilní výrobu uhlí a pouze vařil načerno pivo. Jednou nešťastnou náhodou došlo ke smíchání dřevěného uhlí s částí várky a Šedina tak nevědomky položil základy výroby tzv. živočišného uhlí.
Jeho nelegální činnost však úřadům neunikla a na základě udání závistivých obyvatel obce byl zatčen za porušení várečného, mílového a propinačního práva. Za slib snížení trestu sám udal i svého kolegu a pomocníka Loknu, který byl deportován na trestaneckou lesní farmu v dnešní Ostravici.
Kapitola 4 – Voršila Tryznová
Dráb Wasserfeld měl v oné době intimní poměr s děvečkou z místního mlýna Voršilou Tryznovou, takže pro něj nebyl problém sehnat jakékoliv zrno.
Voršila se tak stala Loknovou pomocnicí. Byla negramotná, avšak vzdělaný Lokna ji naučil psát slovo „pivo“, které pak používala namísto původních tří křížků.
Tryznová nejenže byla schopna dodávat do trestaneckého „pivovaru“ různé druhy zrn, ale rovněž našla ve mlýně nepoužívané velké troky (necky). Do nich se Lokna jako do důležité součásti své výrobní výbavy doslova zamiloval.
Troky používal k dávkování sladu, jako dřevěnou spilku (mladinu tenkrát zakvašovala místní divoká bakterie Saccharomyces Acreori) a někdy v nich přespal i opilý Wasserfeld. Na své troky nedal dopustit a jednou dokonce fyzicky napadl spoluvězně, který se o komsi vyjádřil, že je „blbý jak troky“.
Dokonce uvažoval zobrazit tento předmět ve svém rodovém erbu. I po Loknově zmizení v roce 1718 se však vliv troků v oblasti udržel a dokonce byl pomocí emigrace zavlečen i do zahraničí (Lev Davidovič Trockij).
Kapitola 5 – Pivo Bohuše Lokny
Lokna zpočátku do piva přidával smrkové jehličí, později však objevili místo, kde rostl divoký chmel. Loknovy moky chutnaly nejen drábovi, ale brzy se okruh konzumentů rozrostl o další dozorce, vybrané vězně a dokonce i o správce onoho objektu.
Jelikož do nejbližší hospody, která stála ve vsi Boží Hněv (dnešní Raškovice) bylo přes les daleko, Loknův Smrkáč, Režňák i Nekvetoucí Pšenka přišel vždy k chuti.
Jedno ze svých piv nazval též „Čeněk“ podle zdomácnělého medvěda uhlíře Šediny, kterého příležitostně cvičil ve vybírání brtů a přitom občas využíval jeho služeb (medvědích).
Lokna pro něj s oblibou vyráběl speciální medové pivo Čeněk ze surovin, které si cvičené zvíře samo opatřovalo vybíráním místních brtů.
Čeňkův pozdější osud je bohužel smutný. Z hamru utekl a vrátil se zhrzen do volné přírody, kde marně hledal svůj milovaný mok. V dobrém úmyslu se snažil i přiblížit k lidským příbytkům, zejména hospodám, byl však vždy nepochopen a vyhnán.
Na základě analýzy DNA bylo zjištěno, že jedna větev Čeňkova potomstva se nadále v Beskydech vyskytuje, zatímco druhá zdegenerovala a skončila v cirkusech.
Kapitola 6 – Zmizení a návrat Bohuše Lokny
Ignác Wasserfeld obdařil pivovarníka mnohými privilegii, například toleroval Loknovu liknavou a lajdáckou práci při kácení stromů a dokonce mu v roce 1718 pomohl k útěku.
Nedomyslil však následky onoho dobrého skutku a již o 4 měsíce později zemřel na abstinenční příznaky (tehdy lidově zvané „Střízlíkovo umření“).
Bohuš Lokna zmizel z Ostravice a jeho další osudy jsou předmětem pátrání pivního historika, hudebníka, básníka, folkloristy a amatérského filantropa Martina Jaroška.
Bohuš Lokna zmizel z Ostravice a jeho další osudy jsou předmětem pátrání pivního historika, hudebníka, básníka, folkloristy a amatérského filantropa Martina Jaroška.
Příběh o osudech Bohuše Lokny a jeho pivovarnických začátků tady na Ostravici nás natolik inspiroval, že jsme uvařili na jeho počest speciál.
Vždyť je přece jeden z nás, pivovarníků… A navíc – nezůstali jsme pouze u toho, všem, kdo byli s Bohušem Loknou jakkoliv spjati jsme nechali řezbáři vyřezat dřevěné sochy, které budou ono pivovarnické průkopnictví v této oblasti navždy připomínat.
A navíc – nezůstali jsme pouze u toho, všem, kdo byli s Bohušem Loknou jakkoliv spjati jsme nechali řezbáři vyřezat dřevěné sochy, které budou ono pivovarnické průkopnictví v této oblasti navždy připomínat.
Sochy si můžete kdykoliv prohlédnout v areálu Beskydského pivovárku.
Ať tedy chutná, Bohuši Lokno 🙂